Hawaii – ostrov Oahu, Honolulu - recenze

Prosluněné pláže, exotická místa, míchané koktejly a domorodé ženy tančící do rytmu havajské hudby...
Tak vypadalo místo, kde jsem minulý rok v únoru strávila jednu z mých dovolených!

Cesta na ostrov Oahu

Najednou přišel den „D“ – den odjezdu. Tou dobou jsem ještě bydlela v Kalifornii, a tak jsme s kamarádkami, které se rozhodly krásu havajského ostrova prozkoumat spolu se mnou, vyrazily na letiště v San Franciscu. Přímý let do Honolulu trval něco málo přes pět hodin, což mě překvapilo. Člověk je sice z Ameriky zvyklý na velké vzdálenosti mezi jednotlivými místy, ale nečekala jsem, že samotný let, který je bez přestupů, bude tak dlouhý. Vše proběhlo v pořádku a my jsme ve večerních hodinách přistály na letišti v Honolulu.

Doprava

Dopravní systém v Honolulu je podle mého názoru dobrý, ale na dochvilnosti má hodně co dohánět. Místní autobusové linky Vás za USD 2 dovezou kamkoli potřebujete a pokud chcete podniknout delší výlet, tak můžete využít služeb mini-autobusů. Na ostrově Oahu existují společnosti, od kterých můžete využít služby odvozu a přívozu na letiště.Lze je objednat přes internet či telefonicky ještě před příjezdem nebo poté přímo z letiště. Odvezou Vás přímo k hotelu a tento servis je mnohem levnější než taxi služby.

Ubytování

Bydlely jsme v hotelu Waikiki Sand Villa Hotel. Ubytování jsme měly spolu se snídaní, která se skládala z výběru kávy, čaje, džusů, sladkého a slaného pečiva, cornflakes a ovoce. Náš pokoj byl velice pěkný a čistý, s balkónem, televizí, telefonem, vlastní koupelnou a záchodem. V hotelu byl pěkný bar, jídelna, čínský buffet, bazén, vířivka, posilovna a místnost, kde se vydávaly snídaně.

Pláž Waikiki

Náš hotel byl situován pouhých 5 minut od pláže Waikiki, kde jste mohli nejen relaxovat, ale také využít nabídky lekcí surfování a jízdě na banánu. Bylo mimo sezónní období, a tak se na nás nevalily davy turistů a všichni si vychutnávali havajskou atmosféru. Ráda bych také poukázala na to, že na Havaji nikdo nepospíchá a pokud se dostanete do situace, kdy Vám někdo z domorodců řekne, že Vás vyzvedne za 10 havajských minut, očekávejte ho asi za půl hodiny :o)

Výlety

Pearl Harbor

Výlet na Pearl Harbor jsme si zorganizovaly až na místě. Průvodce nás odvezl do přístavu, kde zařídil vstupenky a po konci exkurze nám udělal překvapení v podobě autobusové túry po Honolulu. Pearl Harbor je místo, kde mi bylo hodně smutno. Před samotným vstupem na památné místo, musíte shlédnout dokument o historii Pearl Harboru. Člověk si připomene veškerá fakta s tímto místem spojená…doba 2. světové války, lodě Missouri, Arizona a tisíce lidí, kteří tam během japonského útoku přišli o život. Rodiny pozůstalých celoživotně šetří na to, aby se mohli jet na památné místo podívat a říct poslední „Sbohem“ svým rodinným příslušníkům, a proto si podle mého názoru Pearl Harbur zaslouží úctu a respekt a ne davy turistů včetně těch japonských, kteří tohle místo znehodnocují focením a nevhodnými reakcemi.

Diamond Head Crater

Využili jsme celodenní nabídky šnorchlování v Diamond Head Crateru, kde se také točila část filmu Modrá Laguna. Jedná se o chráněné místo, kde jste před jejím vstupem informováni o tom, jak se v daném prostředí máte chovat. Po zakoupení vstupenek další kroky vedou do kinosálu, kde je Vám promítán film o této oblasti a živočiších, kteří zde žijí. Poté si už jen vezmete svou výbavu a můžete se kochat krásou podmořského světa. Dávejte však veliký pozor na korálový reliéf. Je hodně ostrý a člověk se o něj snadno poraní. Pokud se to stane, musíte ránu pořádně vymýt, aby jste se vyvarovali toho, že ve Vás začne korál růst.

Bleší trhy u Stadionu v Honolulu

Celý náš pobyt byl založen nejen na cestování, relaxaci, ale také na nakupování. Každý čtvrtek a sobotu dopoledne v honolulském stadionu probíhají tzv. „Bleší trhy“, kde se dostanete do styku s nepřeberným množstvím suvenýrů, dárečků, plavek, šperků, oblečení, hraček, bižuterie atd. Nejlepší na tom samozřejmě je to, že vše je o více než polovinu levnější než v klasických obchodech.

Perlička na konec

Celá dovolená utekla rychle….jako mávnutím kouzelného proutku jsme se opět balily a chystaly na zpáteční let do San Francisca.. Na poslední chvíli jsme si zařídily odvoz speciálním mini-autobusem na letiště. S půlhodinovým zpožděním se před náš hotel přiřítila paní miniaturního vzrůstu se svým vozidlem. Oddychly jsme si, nasedly do vozidla a po pěti minutách při pohledu na naši řidičku sedící na polštářku, jelikož by přes volant neviděla, značně znervózněly. To víte, na klidu vám moc nepřidá, když někdo s vámi „uhání“ 40km/h rychlostí po dálnici, kde je povolený limit 90km/h a víte, že letadlo na opožděnce nepočká…

Naštěstí jsme se na letišti ocitly v časovém rozmezí, kdy za běžných podmínek stihnete odbavení spolu s kontrolou, ale to jsme ještě netušily, že letiště bude narvané lidmi čekajících na odbavení. V tu chvíli nás opustil poslední klid, který z té „ďábelské“ jízdy v nás zůstal a zaujaly jsme pozici: nevidím, neslyším a hlavně NEROZUMÍM. Nasadily jsme vystrašené obličeje a vyrazily přímo k přepážce s pasy. Než by se s námi někdo snažil marně domluvit, tak nás nechaly projít kontrolou bez čekání…Díky Bohu!

Celkový dojem

Na Havaji jsem se cítila jako v pohádce, kde Vás netíží čas, nikdo nespěchá a každý se na Vás usmívá. Na tomto překrásném místě jsem si splnila jeden ze svých snů, a který bude ten další…? To zatím netuším, ale až přijde, tak Vám o něm zase napíšu!

Gabriela Labíková, http://www.studium.cz/, 8. 2. 2007